I just do a lot of conditioning.

Jedna z nejzábavnějších věcí na tom, když se člověk něčemu věnuje už léta letoucí nějakou dobu, je když mu to konečně dojde. Jak to ten člověk tehdy vlastně myslel.

Oběhla jsem už naprosto šílený počet různých workshopů. Vyplázla za ně tolik peněz, že bych si za ně nejspíš mohla pořídit ojetý auto/kabelku od Prady/žrádlo pro dalších 15 koček. Něco stálo za to, něco nestálo naprosto za nic (tímto zdravím Edouarda Doyeho!). O většině se dá říct, že si z nich člověk něco odnesl. Asi tak deset procent má tu moc něco změnit, zformovat. Nadchnout. Pochopit.

A takhle se na jednom cirkusovém workshopu kdysi řešilo, jak se dá vydržet zhruba 8 hodin intenzivního tréninku denně. Aniž by člověk odešel v pětadvaceti do důchodu, nebo strávil zbytek života v bolestech a o holi. Odpověď zněla: "I just do lot of conditioning."

Když jsem tu větu slyšela poprvé, pochopila jsem to víceméně tak, že asi potřebuju dělat víc shybů, abych se líp přitáhla k tyči/kruhu/hrazdě, kliků, prken a tak podobně. Že se prostě potřebuju "namakat", aby všechny ty pohyby pak byly pro tělo samozřejmostí a nestály ho tolik námahy. Tak by to logicky vzato mělo fungovat a ten zbytek pojede tak nějak setrvačností.

No... nejel. Respektive jel jenom určitou dobu, pak to fungovat přestalo. Jasně, každej profi cirkusovej aspirant má svůj tým fyzioterapeutů. Jenže ani ti si nevěděli rady. Zatejpovat od hlavy k patě. Pomohlo to? Ne? Tak sorry, nevíme.

A pak to přišlo. Vem si kilový činky a těchhle 6 cviků dělej každej den. Tak 10-30 opakování na každou ruku. Cože? Kilový? Tolik opakování? Proč proboha? K čemu??? Když budeš cvičit poctivě, můžeš si vzít příští týden dvoukilový. Okej, deal.

Opruz. Strašnej. Ale po měsíci mě najednou nebolí při přítahu biceps, co mě předtím bolel. Nicméně nějaký problémy pořád přetrvávaj a hledá se dál. Po chvíli hledání najdeme. Jo, jo, takhle kruťte rukama a ramenama, dělejte to každej den. V hlavě zase jedou nějaký poučky o tom, že každodenní cvičení se nemá kdy odregenerovat. Ale zatim dobrý. Divný.

A jednoho dne si zničehonic uvědomím, že mě vlastně už nic nebolí. Kdy se to stalo? Jak se to stalo? To asi ty tisíce divnopohybů, k nimž se potřeba se pořád nutit. I just do a lot of conditioning.