Malé březnové výzvy aneb Je nutno se trochu šetřit nebo se něco ošklivýho stane

To máte tak. Dala jsem si koncem roku takové menší předsevzetí, že budu trochu víc dřepovat. Protože my, co tyčkaříme, klasicky flákáme nohy. Žádná přiblblá 30 days squat challenge ani nic podobnýho, ne ne ne. Pěkně s nějakou rozumnou přidanou váhou. Hezky pomalu, žádný stresy.

Plán zněl jasně. Jenže asi tak týden po zformulování plánu jsem sebou brutálně řízla na schodech a ukopla si koleno. O beton. Pán, co mě slyšel následně chrlit nadávky, asi dodnes sedí v koutě s rukama na uších a kývá se ze strany na stranu.

Když mě po 2 dlouhých měsících přestalo koleno bolet, trochu jsem ho rozhýbala a chtěla se do toho trochu opřít - bum - opatřila jsem si ohavný angíno-chřipko-zánět-dutin, antibiotika a home office.

Hlavním achievementem měsíce února tedy bylo hlavně to, že jsem si pořídila poslední na světě instagram.

Nutno říct, že pole dance věci, co jsem si předsevzala, jsem i splnila. V l-situ a tuck planche progres nula. Po roce a čtvrt jsem si zkusila TGU s 8 kg a neumřela na rozbitou lebku, takže taky dobrý, asi bych zmákla i 12. Párkrát se mi podařilo stát ve stojce kolem 20 vteřin. Ale s ucpaným nosem jsem se vzápětí vrátila ke struktuře vteřina-pád-vteřina-pád-opakujte-ještě-stokrát.

Tudíž na sebe budu hodná a do konce března od sebe chci pouze tento roztomilý nenáročný trik, u něhož jsem si předminulou neděli málem vyhodila rameno:

ukradeno z https://cz.pinterest.com/pin/448671181603212349/