Malé únorové výzvy a.k.a. pidiwishlist

Helix. Cožpak o to, tohle asi nebude ani moc těžký. Ale když jsem to zkoušela posledně, klouzalo mi to tak strašně, že než jsem stihla najít druhou nohu, byla jsem na zemi.




Pegasus. Tady si nejsem jistá, co na to moje aktuální flexibilita... Ale zkoušim.




Janeiro. Momentálně nejvíc frustrující trik, který jsem před pauzou dávala na pohodu a teď se tam ne a ne dostat.




L-sit. Co se týče netyčkových "triků", prvním je L-sit. K tomu mě momentálně nakopla Hanstand challenge, kterou sice nedodržuju nějak důsledně a rozhodně ne na denní bázi, ale jednou za pár dní si spíš projedu několik cviků najednou. Tohle jsem dřív už taky uměla, ovšem teď si bez podložení rukou naprosto neškrtnu.




Tuck planche. Ne že bych články typu "10 věcí co musíte/měli byste/nesmíte whatever" brala nějak extra vážně, ale Moderného pračloveka občas čtu a tenhle článek mě zaujal. Hlavně proto, že všechno dávám kromě právě l-situ a tuck planche. U tuck planche je to dokonce horší, než bych čekala. Nicméně, na google obrázcích nejsou skoro žádný holčičky, tak třeba na to nemam dispozice a převažuje mě prdel prostě.

Handstand workshop s Janem Jirákem

Vzhledem k mojí aktuální formě-neformě je hlavním účelem workshopů na které teď chodím za a) se namotivovat nebo za b) si rozšířit obzory ohledně dysbalancí, zdravého strečinku a podobně. Tenhle workshop má deset z deseti v obou ohledech. Ne že bych se v teoretické části dozvěděla něco, co bych už předtím v nějaké podobě neslyšela (například o tom, jak si efektivně vypáčit ramenní klouby), ale zasazení do stojkového kontextu bylo rozhodně přínosné.

Všechno, co Honza říká a dělá, má logiku a je hodně znát, že má nastudováno a promyšleno. Toho si hodně cením, ať už se jedná o jakoukoli oblast. Vždycky říkám, že preferuju chytrý trenéry, jakkoli je super těžký takový najít :) A pak samozřejmě pořád čučím s otevřenou pusou, když někdo seká stojky na jedný ruce a ještě u toho stíhá mluvit.

Po praktické stránce jsem si odnesla pár nových tipů ohledně aktivní flexibility, ale především rady, co dělat, aby mi nelítaly nohy tam a zpátky, což začalo nést ovoce už po 10 minutách pokusů. Dál pak taky trochu upravený přístup k balancování jako takovému, respektive nutnosti přenést zodpovědnost spíš na dlaně než na ramena. A v neposlední řadě jsem se opět přesvědčila, že v síle ramen, lépe řečeno předních delt, mám ještě hooodně na čem pracovat.

Hlavně mě ale Honza pořádně namotivoval, protože koho by instantní zlepšení nenamotivovalo, že? Čili... já jdu trénovat ke zdi a klepat se nedočkavostí, až pan Jirák zase zavítá z Dánska do Prahy.

Poučení z krizového vývoje aneb Co mi dalo moje "zranění"?

Tak především mi dalo do života ponaučení, že doktorům (potažmo nikomu) se nedá věřit :)
Ovšem do tréninku mi vneslo několik pozitivních změn.

Rozcvička. Já vim, já vim. Rozcvička není potřeba, na rozběhnutí za tramvají se taky nerozcvičujem a vůbec, dvě minuty hopsání a pět minut statickýho strečinku, značka ideál. No... ne. Všechno jinak, Lidi, co mě poslední dobou vídají se rozcvičovat na mě koukají divně. Deseti až dvacetiminutová série více či méně podivných pohybů, kroužení a máchání vším možným, vykrucování končetin do podivných úhlů a tak. A to nemluvím o german hangu a vůbec těch vykloubovacích srandách. Ale má to systém, který se řídí hlavně tím, kvůli čemu se vlastně člověk rozcvičuje, a funguje to výborně.

Strečink. Tam se toho změnilo ještě víc. Zapřísáhla jsem se, že do asistovanýho násilí nejdu už asi nikdy. Naopak velká novinka pro mě je weighted mobility. Vzhledem k víceméně vrozené hypermobilitě jsem přesně ten typ, kterýmu si jen tak pro srandu králíkům vyskakujou klouby z jamek, když se jim patřičně nevěnuje. Moc hezky o tom píšou třeba Gymnastic Bodies.
No a v souvislosti s tím jsem si taky uvědomila, že mám téměř nulovej aktivní rozsah, v tom mě dost poslal k zemi balet. Ale zároveň otevřel obzory a poskytl spoustu inspirace, čeho a jak dosáhnout. Nechápu, jak mi mohl dřív připadat nudně, taková dřina.

Pestrost pohybu. No a tím nemyslím svůj předchozí trojboj tyč-kruh-stojky. Protože tam je to jaksi pořád o tom samém, snaze o nějakou maximální sílu a výdrž, a to převážně horní poloviny těla. Taky o opakování do zblbnutí, až do chvíle, kdy vás to donutí vyhledávat si na googlu pořád dokola výrazy typu "repetitive strain injury". Když jsem nemohla dělat nic s rukama, donutilo mě to aspoň najít si "jinou zábavu" v podobě aktivit, kde je člověk až tak nepotřebuje. První byla hot joga, pak balet. Pak už se to nabalovalo a transformovalo. Začala jsem chodit nepravidelně na lockin', občas vlezla na hiphop, heels dance, waack nebo twerk. Pak jsem si svoje kettlebellový členství transformovala na GFM členství, tehdy ještě bez výhledu na návrat k železu, a začala s píďalkováním po zemi, lezením po čtyřech a pro mou sociální fobii nesmírně přínosnými pohybovými hrami ve dvojicích a skupinách. Nakonec přišla iyengar joga a pak už člověk ani nevěděl, co mu vlastně z toho všeho ve finále nejvíc prospělo.

Zjištění, že se dá ledacos vyléčit "jen tak" pohybem. Nejpodstatnějším zdrojem informací byly v tomhle ohledu semináře Petra Růžičky. Absolvovala jsem Pohyb I, Pohyb II, Zdravá kolena, Ramena bez bolesti a Pružný jako proutek. Na ty už se pak nabalila spousta informací z dalších zdrojů a pořád přibývají. nejpodstatnější na těchhle zdrojích je ten neustále se opakující moment prozření, neboli uvědomění ve stylu: "no jo, to vlastně dává mnohem větší smysl, než cokoli, co jsem na dané téma slyšela/četla/viděla." Takových "wow" momentů jsem měla za poslední rok asi tak tisíc. A to včetně "wow na druhou" momentů při zjištění, že to funguje i v praxi. Minimálně mám opravdu zdravější a pohyblivější kolena a kotníky (navzdory vyskakování kloubů a zraněním z dřívějška), o něco méně ploché nohy a slušně zaděláno i na pokrok v ramenou, loktech a zápěstích. Což mě mimo jiné donutilo cvičit prakticky denně i doma, což se nikdy dřív nikomu nepovedlo :)

10 nejlepších hlášek doktorů a fyzioterapeutů aneb Cesta do hlubin pacientovy frustrace

"Fakt to nechcete dát do sádry?"
Rehabilitační lékařka po zhodnocení už půl roku léčeného chronického zánětu šlach.

"To máte přetížený, dejte tomu měsíc bez zátěže a zmizí to samo." 
Ortopedka po zhodnocení půl roku léčeného chronického zánětu šlach pohmatem á la štítivé dloubnutí do předloktí.

"Ultrazvuk... rentgen? Na co?"
Ortoped po dotazu, zda by nebylo fajn to vyšetřit nějak důkladněji.

"S tím zablokováním páteře to určitě nemá souvislost."
Fyzioterapeutka po dotazu, zda ten problém nebude komplexnější.

"Tam vás to bolet nemůže."
Fyzioterapeutka po zpochybnění postupu léčby.

"Já vám to namažu tady tou niveou a budeme oba předstírat, že jste jemná."
Profík fyzioterapeut na pojišťovnou hrazené rehabilitaci.

"Jestli nepomůže klid, budeme to holt muset asi operovat. Je to banální zákrok, jenom vám odsekneme šlachu od kosti."

Ortoped po dotazu, co dělat, když ortéza a mastičky nepomohly.

"Nechci malovat čerta na zeď, dokud neuvidím ultrazvuk, ale obávám se, že vám půl roku léčili jinou šlachu, než měli."

Nový fyzioterapeut po půl roce bezvýsledné léčby.

"Podívali jsme se na ty ultrazvuky a nechápeme, proč vás to bolí tam, kde to bolí. A mimochodem, ty ultrazvuky jsme vám ztratili. Byly v kartě a už tam nejsou. Pardon."
Fyzioterapeutka po nařčení, že diagnóza byla chybná a podložení donesenými ultrazvuky od specialisty.

"Jsem sice šarlatán, ale má to výsledky."
Terapeut Dornovy metody po úspěšném srovnání obratlů do lajny.

Cíle 2016

Hrát si na předsevzetí už snad není v mym věku potřeba, ale nějaký skromný plán, na čem pracovat v následujících měsících, se hodí. Takže stručně.


30 vteřin ve stojce. Aktuálně řeknu 2-5x mississipi a letím k zemi. Ale začínám na tom intenzivněji pracovat a tohle by mohl být reálný cíl.

Solidnější provaz a placka. Zanedbávala jsem je a musím se jim zase trochu pověnovat, mazlikům. Aktuální stav je 60% dosednutí/rozplácnutí, ideál by bylo tak 90 %.

Občas si jít zaběhat. Běhání je jedna z činností, pro které se vždycky jednorázově nadchnu a po pár týdnech s nimi seknu. Ne že bych aspirovala na maraton, ale čas od času by se nějaký ten kilometřík dal zvládnout, tenhle typ pohybu mi chybí v repertoáru.

Míň kašlat na plavání. Tenhle sport mi vyloženě prospívá a baví mě, odjakživa jsem kacheň. Jenže v chladnějších měsících mám problém se vyhrabat, protože... protože prostě zima. Asi si na to pořídím župánek.

Ladit pole dancovou formu. Na víc neaspiruju, jsem ráda, že jsem po roce zpátky. Budu ráda, když se letos dohrabu na původní úroveň. Deadlifty a vlajky zatím počkaj.

V mezičase ladit celkovou taneční formu. Neflákat tolik contemporary a konečně jít zkusit new style hustle. Pokračovat v baletní němé grotesce.