středa 30. prosince 2015

10 poučení z návratu na tyč po roční pauze















1. Hlava si pamatuje, tělo protestuje.
Návod "jak na to" je pořád tam. Ovšem kůže, svaly a grip jsou někde úplně jinde.


2. Bolí!
Bolí to o dost víc, než když člověk začínal. Zvykat si postupně od začátečnických kurzů má něco do sebe. A fláknout tam supermana na první hodině po roce byl hooodně blbej nápad.

3. Komba jsou největší zlo.
Samotný triky v pohodě. Bolí, ale v pohodě. Ovšem zkusit to trochu pospojovat znamená pocit, že po pětitrikové sekvenci můžete odevzdat kůži na stehnech do sběrných surovin.

4. Flexibilita je v tahu.
I když jste si během pauzy do toho provazu občas poctivě sedli, do placky se rozplácli a v mostu propli nohy, stejně tam tu allegru a kokona nenarvete. Tečka.

5. Rukám už se nedá věřit.
Sice začnete poctivě spiny a všechno se zdá jako dřív, ale v momentě, kdy se potřebujete podržet na jedné ruce nebo se na ní vzepřít, se začne podivně klepat.

6. Základy jsou nuda, my chceme nějakou akci!
Zlý mužíček v mozku soustavně našeptává "flákni tam twisťák, flákni ho tam!", i když víte, že byste měli začínat pomaličku a postupně, abyste si nějakou tu zdravotní neplechu nepřivodili zase.

7. Strach je zpět.
Aspoň u nás normálních, co nejsme kamikadze. Před rokem jste uměli skoro ze všeho bezpečně seskočit, teď už ne. Ať dělám, co dělám, mám neustále pocit, že spadnu na hlavu.

8. Fajfka je tu s nami, buďme s ňou :)
Iluze propnutých špiček je ve vaší hlavě přesně do chvíle, než se podíváte do zrcadla.

9. Pořád je to zábava.
I když je ten návrat trochu frustrující, protože máte dojem, že je každý druhý začátečník lepší než vy. Ale naskakuje to rychle, chce to jenom trochu disciplíny a systematičnosti.

10. Všichni jásají, že vás zase vidí.
Příjemné, velmi. I já jásám!