Dva klíčové pojmy, které mi běžely hlavou při tomhle semináři, byla "komfortní zóna" a "naučené pohybové stereotypy". Pro mě jako pro někoho, kdo absolvoval desítky, ne-li stovky hodin tance všeho druhu, samozřejmě není izolace pohybu žádná novinka, protože se na contemporary, jazzu i jiných tanečních stylech dělá v každé druhé rozcvičce. Nějaké ty kruhy a posuny jednotlivými částmi těla už jsem si tudíž užila tolikrát, že při prvním zjištění, že budou podstatou semináře mi hlavou problesklo nepatrné "chjoooo".
Ovšem nebyl by to Petr, aby mě nakonec nevyvedl z omylu. O terapeutických aspektech práce s pohybem už jsem se v souvislosti s jeho semináři zmiňovala. Tenhle rozměr měla samozřejmě i "páteř". I když v mém případě většinou nebývá problém ztuhlost, ale naopak přílišná rozvolněnost a neschopnost se zastabilizovat, přesto jsem objevila pár míst, kde je na čem zapracovat. Spíš než fyzická ztuhlost mě překvapovala vlastní neschopnost propojit mozek s tělem. Přechody v pohybech jednotlivých segmentů páteře v horizontální a vertikální rovině se vybarvily jako slušná výzva a při pokusech o fungování "na povel" ve dvojici jsem si ze začátku připadala jako medvěd brtník na diskotéce. Tanečnice, neasi. Ale nutno říct, že jsem v tom nebyla sama.
Druhá věc, kterou jsem si uvědomila, je ne úplně ideální práce s rozsahem pohybu. Ve velkém rozsahu nemám nijak úžasnou kontrolu nad tím, co dělám, kam mi ujíždí hlava, a co si zrovna přetěžuju za svalovou skupinu. Naopak jinde mám tendenci se "ulejvat" právě díky těm tunám taneční rutiny, díky nimž mám už léta natrénováno, jak se dělá vlna tělem, aniž by mě kdy napadlo, že v ní používám poloviční rozsah, než kam by mě páteř reálně pustila (kdybych to někdy zkusila).
Tenhle seminář pro mě nebyl tak nabitý informacemi jako třeba Proutek, Kolena nebo Ramena, ale i tak můžu říct, že mi hodně dal. Stejně jako ostatní semináře účastníky především donutí revidovat, jak tělo používají, případně nepoužívají. Navíc pak dává podněty k uvažování v souvislostech. Když se podíváte na Shai Faran, která Petra inspirovala k tomuhle semináři, rozhodně si neřeknete, že by jela v zajetých škatulkách. Perfektní ovládání těla je prostě základ. A nekončící dřina. Ale zábavná :)
Žádné komentáře:
Okomentovat