Vzhledem k mojí aktuální formě-neformě je hlavním účelem workshopů na které teď chodím za a) se namotivovat nebo za b) si rozšířit obzory ohledně dysbalancí, zdravého strečinku a podobně. Tenhle workshop má deset z deseti v obou ohledech. Ne že bych se v teoretické části dozvěděla něco, co bych už předtím v nějaké podobě neslyšela (například o tom, jak si efektivně vypáčit ramenní klouby), ale zasazení do stojkového kontextu bylo rozhodně přínosné.
Všechno, co Honza říká a dělá, má logiku a je hodně znát, že má nastudováno a promyšleno. Toho si hodně cením, ať už se jedná o jakoukoli oblast. Vždycky říkám, že preferuju chytrý trenéry, jakkoli je super těžký takový najít :) A pak samozřejmě pořád čučím s otevřenou pusou, když někdo seká stojky na jedný ruce a ještě u toho stíhá mluvit.
Po praktické stránce jsem si odnesla pár nových tipů ohledně aktivní flexibility, ale především rady, co dělat, aby mi nelítaly nohy tam a zpátky, což začalo nést ovoce už po 10 minutách pokusů. Dál pak taky trochu upravený přístup k balancování jako takovému, respektive nutnosti přenést zodpovědnost spíš na dlaně než na ramena. A v neposlední řadě jsem se opět přesvědčila, že v síle ramen, lépe řečeno předních delt, mám ještě hooodně na čem pracovat.
Hlavně mě ale Honza pořádně namotivoval, protože koho by instantní zlepšení nenamotivovalo, že? Čili... já jdu trénovat ke zdi a klepat se nedočkavostí, až pan Jirák zase zavítá z Dánska do Prahy.
Žádné komentáře:
Okomentovat